Chapter I. - Zdravím agentko Wintersová

23. ledna 2014 v 18:00 | The Escapist |  Příběh jedné (ne)smrtelnice
Slunce příjemně pálilo do zad a písek prohříval studená chodidla. Už dlouho jsem se takhle nádherně nevyspala a nedala svému tělu odpočinek, tak jako dnes v noci. Bez děsivých snů a všemožných apokalyptických vizí. Moře šumělo a hrálo donekonečna nádhernou uklidňující hudbu. Ve větru mi vlály letní šaty a já byla nucena si přidržovala klobouček na hlavě. Řekla jsem si, že každé ráno své dovolené strávím procházkami po pobřeží. Ať si každý říká, co chce, není nic lepšího než si pročistit hlavu u vody a válením se na slunci. Nasadila jsem si sluchátka a zapnula svůj oblíbený playlist na iPhonu. Pobřeží lemovaly roztáhlé palmové lesy.

Nikým a ničím narušena jsem se akorát vrátila na hotelovou snídani. Usadila jsem se na své oblíbené místo pod slunečníky na okraji vyhlídky.
"Dobré ráno slečno Wintersová! Jak jste se dnes vyspala?" pozdravil číšník nesoucí mi tác se snídaní.
"Dobré ráno. Spala jsem doslova jako hozená do vody. Takže velmi dobře, děkuji za optání."
"Je to vidět, záříte jako to dnešní slunce na obloze a také proto, jsem si pro vás připravil tuhle specialitu. Plná vitamínů, bílkovin a energie."
Postavil mi na stůl tác s velkou porcí ovoce a zeleniny. Poté mi nalil hrníček až po okraj rudou tekutinou. Myslela jsem, že je to víno a pak mi to docvaklo. Fury mě nejspíš nechává hlídat i na dovolené. Nejsem malé dítě, že potřebuju chůvu. Tenhle chlapík věděl moc dobře, co jsem zač. Zoufale jsem se na něj podívala.
"Nebojte se, jsem stejně jako vy součástí S.H.I.E.L.D.u. Jen jsem také na dovolené. Rád, ale trávím čas v kuchyni, víc než by bylo zdrávo. Dobrou chuť"
"Děkuji" řeknu poněkud nejistě, ale přesto jsem se na něj usmála.
Hodila jsem to za hlavu a s radostí se pustím do jídla. Moje nadšení však netrvá dlouho. Zatímco jsem si pochutnávala na dobrotách, vyřítila se recepční z prosklených dveří od mého hotelu a v ruce držela telefon, takže jsem ani nespolkla první sousto.
"Dobré ráno slečno. Vím, že jste nařídila, aby vás nikdo během dovolené nerušil, ale na lince máte ředitele Furyho. Je to prý velmi naléhavé." řekne zadýchaně.
Povzdechnu si a odložím příbor.
"Proč mi nezavolá na mobil? Ukažte" řeknu a vezmu si od ní sluchátko.
"Zdravím agentko Wintersová"
"Dobrý den. Jsem sotva tři dny pryč a už mi voláte, že vám chybím?" řeknu s mírnou ironií v hlase.
"Moc se omlouvám, opravdu bych nevolal a rozhodně nerušil, kdyby to nebylo skutečně naléhavé. Máme tu menší problém"
"Poslouchám vás. Posíláte mi další chůvu, která umí vařit? Nebo co je tedy tak důležité, že mě rušíte u báječné snídaně?!"
"Agent Smith je na dovolené dobrovolně. Teď je nutné, abyste se okamžitě vrátila zpět do služby. Dnes v noci byla ukradena krychle přímo z laboratoře"
Z jeho slov mrazilo, ale bylo mi hned jasné, že to mělo prioritu číslo jedna, což znamenalo vážné ohrožení lidstva. Ředitel by nikdy jinak nevolal osobně. Přesto jsem vypustila naštvaně mezi zuby.
"Mám dovolenou proboha. Nemůžu se vrátit"
"Já vím, je mi to moc líto. Slibuji, že jakmile se tato záležitost vyřeší, pošleme vás zpět na Bermudské pláže a dostanete týden volna navíc"
"No dobrá, to bych mohla zvážit. Kdy se mám tedy vrátit?"
"Do hodiny mějte vše připravené. Posílám za vámi agentku Romanovovou, poví vám veškeré detaily."
"Do hodiny?"
"Ano, do hodiny."
"No dobrá. Uvidíme se brzy"
Vrátila jsem sluchátko recepční a povzdychla si. Může mít člověk někdy volno od těch všech přestřelek, několikadenních misí, aniž by pak nějaký idiot kradl nejnebezpečnější věc v celém vesmíru? Nicméně jsem musela uznat, že ten, kdo dnes v noci navštívil jedno z nejchráněnějších míst S.H.I.E.L.D.u, byl buďto sebevrah nebo rozhodně ne z tohoto světa. Ukrást takovou věc jako Tesseract bylo úplně šílené, navíc o její existenci vědělo jen pár vědců a agentů. Na veřejnost, se takováhle věc nepustila.
Zvedla jsem se k odchodu na hotelový pokoj, abych si připravila věci. Nějak mě po tom rozhovoru přešla chuť na jídlo.
"Nechutnalo vám to?" ozval se znovu číšník se zoufalstvím v hlase.
"Ale ne naopak. Bylo to vynikající, ale musím se okamžitě vrátit do New Yorku"
Přikývl na souhlas, přesto ale vypadal, že ho tak odpověď plně neuspokojila.
"Pak tedy šťastnou cestu" uslyším ještě za sebou.
Ze dna skříně jsem vyndala kufr a začala do něho házet veškeré své věci. Hodina byla na všechno moc krátký časový limit, proto jsem se nezabývala tím, aby vše bylo perfektně poskládané. Bylo mi z toho smutno, opouštět tohle krásné místo, bylo za trest. Oblékla jsem si svou pracovní kombinézu, ve které mi začalo být po chvíli poněkud vedro v těch třicetistupňových vedrech.
Za nedlouho už jsem vyšla na střechu hotelu, kde přistál letoun s logem S.H.I.E.L.D.u. Vrata na zádi se otevřeli a já spatřila Natashu s úsměvem ve tváři.
"Nazdar lenoško! Vítej zpátky ve službě. Jaká byla dovolená?" volala ze sedačky s vysílačkou u pusy.
"Ahoj. Ani mi nemluv, moc krátká. Doufám, že mi vysvětlíš, co se to děje"
"Neboj, všechno ti povím. Dej si věci dovnitř, hned odlétáme"
"Jistě" řekla jsem a posadila na druhé sedadlo k řídícím panelům. Natasha spustila startovací sekvenci. Vyndala jsem z podpalubní desky vysílačku a dala si ji do ucha. Plavidlo se odlepilo s rachotem a drncáním od hotelové střechy. Ťukla jsem na displej před sebou a zobrazilo si přihlašovací údaje. Na displeji se ukázala data ohledně včerejší noci.
"Podívej se na to a dobře si to prohlédni" řekne Natasha a věnuje se dál řízení.
"Natasho, kde je vlastně Burton? Všude vás Fury posílá společně" prohodím, když si to čtu.
"Zajali ho i s doktorem Selvigem, co měl na starosti ten výzkum, je to tam napsáno. Proto jim musíme pomoct. Taky jsem navrhla Furymu, aby ti zavolal mezi prvníma. Jsi teď jedna z nejlepších agentů S.H.I.E.L.D.u a taky má přítelkyně"
"Jistě. Co se tedy přesně stalo? Kdo je ten člověk co ukradl Tesseract? A vůbec, jak se o něm dozvěděl?"
"Co víš o té krychli?" nadzvyhne Natasha obočí.
"Je to čistá energie, energie vesmíru. Její nepatrný zlomek by dokázal udržet v chodu celé velkoměsto několik let."
"Takže si jistě dokážeš představit, co se s tím stane, když to okamžitě nenajdeme a zůstane to tomu zmetkovi v rukách."
Přikývla jsem na souhlas.
"Kde se tu vzal vůbec ten černovlasej chlap? Nebo co to je. Jak že se jmenuje?"
Kouknu se znovu na záznam z laboratoře.
"Vzpomínáš si loni na Thora že?"
"Ano jistě"
"Loki je jeho bratr. Ten zmetek udělal z Burtona, Selviga a několika agentů své poskoky"
"Jak se mu to podařilo?"
"To nevím, zdá se, že ovládá magii, které nerozumíme. Přece jenom je to chlap z mýtů. A ten Tesseract ho náramně zajímá"
"Takže si shrňme. Tenhle bůh si přišel pro kostku, zlikvidoval celou laboratoř a naverboval neprávem naše lidi?"
"Přesně tak. Fury má teď schůzku s vyšší radou. Probírají program Avengers"
"Myslela jsem, že to nakonec musel zrušit"
"Naopak, chce ho obnovit. Odedneška by si i ty byla jeho oficiální součástí. Navrhla jsem to hned Furymu"
"Cože? Promiň, ale co když řeknu ne? Je lepší se takhle držet v ústraní. Vlastně k čemu vám budu. Zlámat pár kostí umím, ale se zabíjením jsem skončila už dávno. A navíc je to bůh nebo co to je, takže se teoreticky zabít ani nedá, nebo jo?"
"Pokud vím, máš velice specifické schopnosti, které se bojíš používat a taky už nejsi smrtelnice"
"Jo, je to už pár let. Jak to s tím souvisí?"
"Přemýšlej. Byla si stvořena za jediným účelem, rychle a nepozorovaně zabít a bylo to jedno koho a za jakým účelem, stejně jako já, dokud nám jednoho dne nezavolal Fury. A teď, když jsou uneseni významní agenti z organizace pro kterou pracuješ, očekává se, že budeš právě těmhle lidem pomáhat, jak jen můžeš. S čím samozřejmě souvisí i zabíjení v nutnosti. Tvá nesmrtelnost by se dala v tomto případě, nějakým způsobem využít. Je docela sranda pracovat s upírkou."
"Není zrovna příjemné ji být"
"Však nemusíš spát, jíst, víc vydržíš atd."
Zakroutím očima.
"Co říkají lidé o upírech, jsou blbosti. Můžeme jíst normální jídlo, samozřejmě v míře, nespíme v rakvích, nemáme dlouhé pařáty, ani chlupatá záda, nezabije nás kolík do srdce ani nás nespálí slunce. A co se týče zubů, máme je, ale schované a vytahujeme jen, když potřebujeme."
"A zapomněla si, že se netřpytíte na slunci."
Znovu zakroutím očima. Pitomé představy smrtelníků.
"Promiň, já vím, že sis užila svoje. Máš pravdu. Asi to není růžové, vím jaké to je být jiný."
"Chtěla bych být normální"
"Co tím myslíš?"
"Nechci být tím, čím jsem. Chtěla bych si vzpomenout na svůj život. Kdo byli mí rodiče, kde jsme žili? Mám nějaké příbuzné? Sestru? Bratra? Proč jsem vlastně taková, jaká jsem? Kdo byl ten, co mě stvořil a proč tu udělal?"
"Je mi líto, že ti nemohu pomoct. Kéž bych mohla" soucítí se mnou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | E-mail | Web | 23. ledna 2014 v 18:25 | Reagovat

Jak jsem řekla, vypadá to zajímavě a rozhodně chci číst dál:) Natasha nějaká milá a hlavní hrdinku musím napřed poznat, ale zatím se mi celkem zamlouvá. Jsem zvědavá na další:D

2 The Escapist The Escapist | Web | 23. ledna 2014 v 18:26 | Reagovat

[1]: Neboj, dočkáš se za chvíli :-D

3 Wolf Wolf | Web | 24. ledna 2014 v 17:00 | Reagovat

To je úžasné. Líbí se mi to. :) Představa Natashy, která má kamarády, je zajímavé... :D A věta: Je docela sranda pracovat s upírkou, je jednoduše skvělá. :D

4 Chane Chane | Web | 24. ledna 2014 v 17:06 | Reagovat

Je to úžasné moc se mi to líbí a nápad s upíry je bezva

5 Slečna Postradatelná Slečna Postradatelná | E-mail | Web | 24. dubna 2014 v 21:19 | Reagovat

Nikdy bych nekombinovala Marvel s upíry, ale tak co x) Je to pěkné a vlastně i zajímavé x)) Jen ten Fury a Natasha xD Jsou takoví moc milý xD Fury by nebyl jako "Moc mě to mrzí"ale spíš jako "Jednou jste agentka S.H.I.E.L.Du a vaší povinností je chránit druhé. Když nezachráníte svět vy, tak kdo?" chápeš? :D Každopádně jedna z nejlepších fan-povídek, co jsem četla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama