Chapter IV. - Jsi v pohodě?

25. ledna 2014 v 13:28 | The Escapist |  Příběh jedné (ne)smrtelnice
Uh, až takový ohlas jsem nečekala, na to že jsem tu tak trochu nová, ale převelice děkuji za komentáře :-) A abyste neřekli, že vás nechávám dlouho čekat, tady je pokračování :-) Zítra večer čekejte další ;-)

Loki je dopaden, uvězněn a přísně hlídán na helicarrier v plastovém vězení. Amy stále netuší, co po ní ten podivný Asgarďan chce, ale její zvědavost a jistá přitažlivost z neznámého, ji k němu znovu přivede. Ovšem nedopadne to zrovna tak, jak předpokládala.



Steve dopadl na úplně jiné místo než já. Zvedla jsem se z tvrdé země. Kolem mě se teď rozprostíral hustý les a tma. Zaslechla jsem odněkud ránu, nechala Steva Stevem a vydala k jejímu zdroji. On je přece Kapitán Amerika, poradí si. Zazněla další rána. Hnala mě touha toho zmetka znovu dostat. Po chvilce jsem na jedné ze skal před sebou, zahlédla kladivouna i s Lokim. Thor ho postavil zpět na nohy. Vydala jsem se k nim, jak nejrychleji to šlo. Skály byly kluzké, ale já a mrštnost, daná mou upírskou povahou ji zvládali bez potíží. Téměř u svého cíle jsem viděla, jak Thor zmizel i s Iron Manem v lese, který do něj napálil.
Loki tam teď stál sám, ke mně otočený zádi a pozoroval dění dole. Neváhala jsem a pomalu se k němu přiblížila. Zvedla jsem pistoli a namířila mu ji na hlavu. I když jsem věděla, že mu kulky neublíží. Nic jiného mi nezbylo.
"Ale, ale. Kohopak to tu máme. Ty se k boji nepřidáš?" otočí se na mě a usměje se.
"Ani se nehni!" nařídím a dál na něj mířím.
"Sama dobře víš, že mi kulky neublíží. Jsem bůh."
"Mlč!"
Teď se mi ruce chvěly. Uchechtl se. Měla jsem sto chutí ho za to praštit.
"Tak do toho" řekne znovu a rozhodí rukama.
"Říkám, aby si mlčel."
"Nemám tohle v povaze. Za tu dobu, co mě znáš, by si to měla vědět."
Uchechtne se znovu a začne mě kolem dokola obcházet.
"Ale já tě neznám."
"Vážně? Ale já tebe ano a je to už celkem dlouho. Jak bych tedy mohl vědět tohle. Co ty sny, co se ti pořád zdají. Už se vytratily, nebo se to ještě zhoršilo? Tvé noční vycházky po ulicích, tvá špinavá minulost a tvé zrození. Je to už dlouho že?"
"Nevím, o čem to mluvíš"
"Ale víš. Až moc dobře. Takže se to ještě zhoršilo. Znám tě dýl, než jsi si ochotna přiznat. Vím o tobě všechno, Amy Wintersová. Škoda jen, že se tenkrát všechno zvrtlo a ty si zůstala tady."
Ukáže prsty na okolí.
"Jsem tu odjakživa"
"Skutečně? Nebýt S.H.I.E.L.D.u, tak jen dál vraždíš na objednávku. Dostala jsi nový lepší život a měla by sis ho konečně začít užívat"
"Kdo sakra jsi?!"
"Loki, z Asgardu. A teď, když jsme se tak hezky představili. Dovol, abych ti připomněl, proč jsi taková, jaká jsi"
S těmito slovy se na mě vrhne, chytne mě za rameno a přitáhne blíž. Ten parchant má ještě dost sil, měla jsem to předpokládat. Má kulka odletí do prázdna a já ucítím ostrou hranu něčeho ve svém břiše. Neunikne mi výkřik. Ta bolest je neuvěřitelná. Zajíknu se, pistole mi vyklouzne z ruky na zem. V křečích upadnu na kolena, podepřu se jednou rukou a druhou si šahám na ránu. Má krev v měsíčním světle vypadá úplně černá.
"Ano, teď cítíš bolest jako smrtelníci. Ale za chvíli…"
Stojí nade mnou, na tváři má škodolibí úsměv. Vztek ve mně vře, nebýt té bolesti už se na tebe vrhnu ty zmetku. Pořád si mě prohlíží. Jako vědec, svůj pokus.
"Tak nádherně ti vždycky svítí oči, když se zlobíš. Ta modrá, je vážně pěkná"
Bolest začíná ustávat. Rána se pod mými prsty zaceluje. Ten někdo uvnitř mě se hlásí ke slovu a zlobí se, moc se zlobí. Vstanu a podívám se mu do očí.
"Vidíš. Co tě nezabije, to tě posílí"
Můj vztek neustává, ruka mi vystřelí a zasáhne jeho obličej, až se ohne k zemi. Och, tak ta sedla.
"Nedráždi hada bosou nohou" já na to a nahnu hlavu na stranu.
"Fajn. Chceš si hrát, tak si budeme hrát"
Podívá se na mě vražedným pohledem a znovu se na mě vrhne. Bráním se, jak jen můžu. Tu rána tam, tu zase támhle. Díky vzteku necítím žádnou bolest. Ale bůh je přeci silnější než já. Boj netrvá dlouho. Když už ležím na zemi na zádech, on nade mnou klečí a drží mě pod krkem, přestávám se prát. Dusí mě, těžko popadám dech.
Tak už mě zabij, vyhrál si. Jako by to slyšel a zaváhal. V jeho očích se teď leskla špetka nejistoty.
"Loki! Dost!" ozve se burácivý hlas za nepřítelovými zády. Koutkem očka jsem zahlédla Iron Mana, Steva a blonďáka s kladivem, který Lokiho hned popadl za rameno. Chtěli si rozbít čumáky a teď tu stojí jako přátelé. Thor se vrátil, ten nám tu chyběl. Černovlasý bůh mě najednou pustí, jako by nic. Slastně zalapám po dechu, promnu si krk a zakašlu. Thor ho odtáhne opodál. Steve se ke mně nakloní a pomůže mi vstát. Gentleman za každé situace.
"Vždyť si ji málem zabil! Co se to s tebou stalo, bratře?" zařve blonďák. Loki se uchechtne.
"Zaslouží si to, měla si dát říct. Dal jsem ji šanci. Tak co, už mě konečně někam uvězníte?" nastaví ruce, aby mu mohl nasadit pouta a pyšně nadzvyhne bradu.
"Jsi v pořádku Amy?" ptá se znovu Thor, nepouští Lokiho z očí a já před nosem zahlédnu to jeho obří kladivo.
"Jsem. Nebo aspoň doufám"
Odpovím a jsem opravdu ráda, že žiju.
Situace se trochu uklidnila po návratu na helicarrier. Zatímco já šla s Natashou do zbrojnice, kvůli odevzdání zbraní a vyřídit hlášení o misi za Furym, zbytek týmu se postaral o uvěznění Lokiho. Toho vedli do dolních pater k vězení. Fury zajistil velkou ochranku a hlídání cely, aby bylo jisté, že nepřítele udrží v ní. Unaveně jsem následovala Natashu přes půlku lodi a celou dobu mlčela. V hlavě se mi pořád přehrávala scéna s Lokiho slovy.
Já vím, kdo, jsi.
Zaslechnu uvnitř své hlavy, přesně jako by mi teď stál přede mnou. Cuknu sebou. Znělo to děsivě, i když to obsahovalo jistou přitažlivost. Hlavně co se o dobrodružné stránce týče.
"Cože?" vypustím ze sebe.
"Děje se něco? Jsi v pohodě?" zeptá se, když odložím zbraně na své místo ve zbrojnici.
"Jo" odpovím.
"Určitě?"
Přikývnu.
"Fajn. Jen se ptám. Odpočiň si, potřebuješ to. Co se tam dole stalo?"
"Hele jsem v pohodě Natasho, vážně."
"Dobře, kdyby něco, víš, kde mě najdeš"
"Jasně. Díky"
Vrátila jsem se do kajuty, osprchovala a šla si lehnout. Tohle byl náročný den. Někdo zaklepal.
"Ano" řeknu unaveně.
Dveře se otevřou a já v nich spatřím Thora. Trochu nečekaná návštěva.
"Neruším? Vidím, že…." zeptá se automaticky a prohlédne si mě od hlavy až k patě.
"Ne v pořádku. Pojď dál."
Na tu nabídku kývne a pečlivě za sebou zavře dveře.
"To ne. Víš, přišel jsem, abych… Chci se omluvit za bratra. Nevím, jak to jinak říct. Loki je teď jiný, než jsem ho znal. Jeho mysl ovládla temnota."
"To je to v pořádku, ty za to nemůžeš."
Ta odpověď mu zřejmě nestačí, proto začne pochodovat po místnosti sem a tam.
"Tím, že tě málem uškrtil, překročil mnohonásobně hranici. Až se vrátíme do Asgardu, slibuji, že za to bude pykat! Ale je to především můj bratr. Věřím, že tam někde uvnitř je stále ta bytost, kterou jsem znal"
"Dobře. Vážně Thore, jsem v pořádku" odpověděla jsem, i když jsem pořádně nevěděla, o čem to vlastně mluví.
"Nevypadáš tak."
"Ale jsem. Nic mi není"
"Dobrá, jak myslíš. Nechám tě tu. A ještě jednou, se moc omluvám"
"Omluva přijata. Děkuji."
Přikývne a odejde.
I přes veškerou snahu a mou únavu jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se na posteli z jednoho boku na druhý. Myšlenky mi putovaly směrem, kterým neměly. Já vím, kdo jsi. Ten hlas uvnitř mé hlavy byl čím dál hlasitější. Musím se projít. Zvedla jsem se a podívala se na klepající se ruce. Proč se teď cítím pod psa?
Vyšla jsem ven na chodbu. Nevím, co mě to napadlo, ani jaká síla mě vedla, ale ten hlásek, jako by mi radil, co mám dělat, řídil mě jako loutku. Prošla jsem dlouhými chodbami. Stanula u vchodu k vězení, rozhlédla se kolem sebe a vstoupila dovnitř. Ochranka si zřejmě zašla na jídlo, protože tu nikdo nebyl a nehlídal.
Sešla jsem potichu železné schody a konečně stála u řídícího panelu v rozlehlé místnosti. Uprostřed stálo průhledné kulaté plastové vězení, uvnitř kterého byl teď uvězněn náš nepřítel. Loki ležel klidně na skromném lůžku, přes obličej měl danou ruku a tiše oddychoval. Chvíli jsem ho pozorovala a založila si ruce na prsa. Výborně, už bylo na čase.
"Čekal jsem, kdy se objevíš. Jsi už taková" pohnuly se jeho rty a na tváři se mu rozlil úsměv.
"Možná" odpovím a nadzvyhnu bradu.
"Co chceš? Určitě si nepřišla jen tak" Posadí se.
"Odpovědi. Říkal si, že je znáš"
Uchechtne se. Přistoupím teď blíž ke sklu.
"Och ano, odpovědi o tvé minulosti. Nebo se jdeš vyptávat, jako ta vaše druhá agentka?"
"Jaká agentka?" zamračím se.
"No přeci ta rudovlasá vražedkyně"
"Už ji není"
"Teď už ne, svou minulost už ale nesmaže. Stejně jako ty"
"Odkud mě znáš?"
"Dobrá otázka. Zkus ještě trochu zapátrat v paměti"
"Nevzpomínám si, že bychom se někdy dřív setkali"
"Vedlejší účinky tvé proměny. Díky ní jsi ale silnější a mnohem dokonalejší než dřív."
Loď se najednou s obrovským rachotem otřese, já upadnu na kolena a zachytím se o sklo.
"Co to sakra…" vypustím ze sebe.
"Výborně už byl nejvyšší čas" zachechtá se znovu Loki. Automaticky si sáhnu na ucho pro vysílačku, abych se zeptala co se to děje, ale pak si uvědomím, že zůstala na stole v mé kajutě. Uslyším další výbuch a ozve se rána. Dveře od vězení se přede mnou se se syčením otevřou. Loki se zvedne a míří směrem ven blíž ke mně. Vymrštím se zpět na nohy a rozeběhnu se k panelu, abych mu v tom zabránila, ale zastaví mě tím, že mě pevně chytne za zápěstí a strhne k sobě.
"Dost!" zařve a já ho zničehonic poslechnu. Zírám na něj a klepu se po celém těle.
"Pusť mě!" zakřičím.
"To přeci sama nechceš."
Něco na tom bylo pravdy. Mé svědomí mi radilo, ať se vzepřu a něco udělám, ale mé druhé já toužilo po tom, nechat se jim vést. Táhl mě dál od panelu, moje nohy poslouchaly. Připlácl mě na nejbližší zeď a já zahlédla jeho kopii uvnitř vězení.
"Co to děláš?" zeptám se, ale umlčí mě dlaní. Dívám se mu přesně do očí a přestávám bojovat. Ucítila jsem zvláštní teplo a klid. Hlásek v mé hlavě pískal teď radostí. Usměje se. Zamotá se mi hlava. Místnost kolem mě začíná černat a já se cítím, jako bych byla naprosto vysílená.
"Co si to se mnou provedl?" vypustím ze sebe ještě a podívám se na své ruce, které mi těžknou. Upadnu na zem, ani mé nohy už mě neudrží.
"Slibuji, že ti vše povím. Odpočiň si, má drahá. Už přichází čas, kdy sehraješ jednu z hlavních rolí mého plánu" zaslechnu ještě a pak vše zčerná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 14:05 | Reagovat

Uuuh, tady nějak přituhuje! Loki je dokonalost a ty jeho poznámky... být Amy, jednu mu střelím, být mnou, tak se na něj vrhnu:D Tak třeba 'Chceš si hrát, tak si budeme hrát' mě dost pobavilo a Amyino 'Och, tak ta sedla' bych ráda použila i v realitě:D Prostě skvělé, jsem zvědavá co se bude dít dál. Chudák Amy, být takhle ovládána, pff:D

2 Chane Chane | Web | 25. ledna 2014 v 19:19 | Reagovat

Hmm opravdu zajímavé moc se mi to líbí. A s hláskem v hlavě to je dobrý nápad. Lokiho popisuješ bravůrně zlého a mazaného jak má být. Je to super těším se na další

3 poviedky-vseho-druhu poviedky-vseho-druhu | Web | 26. ledna 2014 v 18:14 | Reagovat

Mne sa tiez nedalo zaspat ako jej. Mat tak Lokiho niekde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama