Chapter IX. - Pamatuj, kdo je skutečný nepřítel

22. dubna 2014 v 20:00 | The Escapist |  Příběh jedné (ne)smrtelnice



AMY

Zamířila jsem do sprchy. Bylo to povzbuzující se konečně umýt a hodit na pár chvil starosti za hlavu. Když jsem stála zamotaná v ručníku a brala si župan, co jsem našla ve skříni s ručníky, podívala jsem se na svou shieldovskou uniformu, která byla celá posetá dírami. Za to mě asi Fury nepochválí. I když teď už je to vlastně jedno, za spolupráci s Lokim mě stejně čeká vyhazov a možná i pár let ve vězení. Co pár, hodně.
Vyšla jsem z koupelny a začala se prohrabávat ostatními skříněmi. Jediné, co jsem našla, byly samé pánské věci. Jasně, Starkovi věci, když jsme u něj doma a on o tom neví. Ta představa, že budu mít na sobě Tonyho oblečení s logem jeho oblíbených kapel, navíc půjčené bez dovolení, se mi dvakrát nelíbila. Jemu by se to taky zaručeně nelíbilo.
"Hledáš něco na sebe?" zaslechla jsem a otočila se. Loki stál ve dveřích, opřený ramenem o futra a prohlížel si mě od hlavy až k patě. Ani nezaklepal, mizera jeden. Má štěstí, že si to raději nechám líbit. Bylo to součástí mojí hry, i když jsem si polonahá připadala poněkud nesvá.
"Jo, to moje už bylo trochu sešlý," odpovím a dál se věnuji hledání.
"Pak mi tedy dovol, abych ti něco daroval" navrhne a mávne zase rukou, jako kouzelnou hůlkou.
Na posteli se objeví nějaký kus oblečení a já přišla jsem blíž, abych si ho mohla lépe prohlédnout.
"Páni…To je korzet, brnění nebo co?" řeknu překvapeně a zvednu šaty před sebe. Byly zdobené různými ornamenty z jemné látky. Vršek byl korzetového střihu, který se dolů rozšiřoval jakoby do pláště. Kolem pasu se táhla široká stuha, která se dala zavázat za zády. Místo sukně tu pak byly kalhoty a s nimi i návleky na ruce.
"Něco v tom smyslu. Na Asgardu to nosí skoro každé žena," uchechtne se.
"Díky. Aspoň k tobě budu víc ladit," podotknu a nadzvyhnu obočí.
Zakroutí hlavou a opustí zase místnost. Usmála jsem se, bavilo mě ho pošťuchovat.

Teď už si tě předělává k obrazu svému.
"Vždyť jsou ty šaty krásné"
To sice ano, ale…
"Ale co? Cožpak nemůžu vypadat jednou dobře?"
Můžeš.
"Tak toho posmívání nech. Chci si to trochu užít, když už tu kujeme takové pikle"
A mě se ta naše hra líbí, čím dál víc…
"To mě taky!"

Převlékla jsem se a pořádně si vysušila vlasy. Nepoznávala jsem se. Ta osoba stojící naproti zrcadlu, vyšňořená jako ze středověku nebo k čemu to přirovnat, smějící se spokojeně jako největší parchant na téhle planetě, s očima svítícíma modrou barvou, která se chovala tak jen proto, aby se zavděčila někomu, komu na ničem jiném než na sobě nezáleží. To jsem byla teď já. Amy Lilith Wintersová a mé kroky řídil někdo tam uvnitř. Byla jsem loutkou hrající roli v tomhle panoptiku a pravou rukou někoho, kdo si hodlal podmanit tenhle svět.

LOKI

Byla krásnější, než jsem si představoval, když vyšla z toho pokoje, až jsem se tomu sám divil. Možná mám ale nějaké zkreslené představy.
"Tak co? Dobré?" ptala se a já nebyl schopný odpovědět, jen jsem tupě zíral.
"Jistě," řeknu nakonec a ona se usměje.
"Co budeme teď dělat?" vyptává se dál a zamíří přes místnost k baru, který začne zaujatě prohledávat.
"Budeme čekat," odpovím a dál sleduji, jak vyndává jedno pití za druhým.
"Sakra, miliardář a nemá tu nic pořádného k pití! Čekat? A na co?"
"Na to až se objeví ti poskoci,"
"Ach ták. Už se nemůžu dočkat"
Otočí se a v ruce drží něco, co připomínalo láhev medoviny.
"Vážně?"
"Ano. Kromě toho, co bude pak, až si to tu získáme celé?"
"Co tím myslíš?"
"Zemi"
"Budu král, jak už jsem říkal."
"A já?"
Ta otázka mě poněkud zaskočila.
"Ty budeš…hmm"
"Královnou?" dokončila větu a usídlila se na gauči se skleničkou v ruce. Ta představa vypadala lákavě, ale nemohl jsem se zachovat jako pitomý naivní člověk a hned to všechno vyklopit. Ona měla být královnou.
"Nejsi zrovna skromná," odpovím nakonec.
"To ty taky ne."
Tak a už mě zase dostala, protože jsem nevěděl, co na to říct. Ale já byl bůh, kdežto ona nesmrtelná. Výborně drahá Amy, právě si dorovnala skóre. 1:1.
AMY

"Dáš mi aspoň nějakou zbraň?" naléhala jsem, ale Loki jen stál a koukal ven z okna. Nevypadal, že by ho mé problémy zajímaly.
"Loki?" řekla jsem znovu. To jeho občasné ignorování mi začalo lézt na nervy.
"Haló!"
"Něco ti obstarám," odpoví klidně a dál mi nehodlá věnovat pozornost.
"Cokoliv. A když už si ten bůh, co takhle nějaké…"
"Stejně zbraň nepotřebuješ."
"Nebude lepší, když…"
"Achjo. Dobrá, dostaneš dýku"
"Dýku? Chtěla bych…"
"NE!" okřikne mě.
"Fajn. Dýka bude fajn," stáhnu se a něco uvnitř mě mi říká, že ho mám raději nechat na pokoji. Otočila jsem k odchodu, ale zarazil mě.
"Kam chceš jít?"
"Myslela jsem, že…"
"Ale no tak. Vždyť to právě začíná…"
"Cože?"
"Pojď," usmál se a natáhnul ke mně ruku, kterou jsem ochotně přijala.
"Co vidíš?" prohlásil, když jsme stanuli na verandě. Kolem se rozprostíral výhled na střechy budov v New Yorku. Nebe bylo nádherně modré, sem tam nějaký ten mráček a pak jsem si toho všimla.
"Tesseract?!" vydechnu a zadívám se na krychli, pečlivě usazenou do nějakého přístroje. Kolem poskakoval Selvig a prapodivně rozhazoval rukama. Ta modrá byla naprosto úžasná.
"V celé své kráse," usmál se.
"Je nádherný… Nikdy jsem neviděla nic tak…"
"Ano já vím," ušklíbne se znovu Loki.
"Jak jsem slíbil, můj dar," dodá a vytáhne odněkud nádherně zdobenou dýku a podá mi ji.
"Zahrnuješ mě teď nějak moc dary. Čím jsem si to zasloužila?" podívám se na něj.
"Čisté děkuji, by mi stačilo"
"Děkuji" odpovím.
"A teď mi pověz, proč pořád tak přemýšlíš nad tím, že mě chceš zabít"
Ta slova mě zarazila. Úsměv mi na tváři zmrzl. Jak tohle sakra ví?
"Cože? To…" vypustím ze sebe a zamračím se.
"Nemusíš si hrát na hloupou. To divadlo je příliš průhledné."
"Ale…," zarazím se.
"Ohhh, víš, věděl jsem to od začátku. Všechno," usmíval se teď od ucha k uchu.
"Tak proč mě nezabiješ?"
"Protože jsi klíč."
"K čemu?"
"Omlouvám se, to ti nemohu říct. Brzy to zjistíš, ale pamatuj, kdo je tu skutečný nepřítel," zachechtá se znovu a já se skácím k zemi.

V mé překroucené mysli... nebo aspoň myslím

"Dlouho jsme spolu nemluvili, že?" mluvil tam někdo uvnitř.
"Kdo jsi?" odpovím.
"Přece tvé druhé já, tvé nové já vzpomínáš?"
"Mé nové já?"
"Ano. Poděkuj svému příteli."
"Není to můj přítel."
"Skutečně?"
"Nemluv v hádankách!"
"Nemluvím. Raději začni vzpomínat."
"Na co?"
"Jsi hloupější, než jsem si myslel. Loki je tvou součástí už velmi dlouho"
"To je lež."
"Myslíš, že bych ti lhal?"
"Ale o tobě také nic nevím"
"Skutečně to chceš vědět? Neradil bych ti to"
"Ano, chci to vědět, za každou cenu"
"Dobrá, já tě varoval. To já byl ten, kdo tě tenkrát zabil."
"Cože?" vypísknu.
"Ano, já. Škoda jen, že jsem to nedokončil. A Loki tě tenkrát našel. To Loki z tebe udělal to, co jsi. To on ti daroval věčný život. Proč si myslíš, že měl zájem zrovna o tebe. Měla si zemřít už tenkrát v tom lese, jenže se to nepovedlo. A on se smiloval a to jen kvůli něčemu tak pošetilému jako je láska. Co by asi řekli na Asgardu, kdyby se dozvěděli, že princ si tajně vychází na Zemi, aby mohl navštěvovat smrtelnici? Ale někdo to věděl a bylo nutné to skončit."
"To není pravda!"
"Ale ano je."
"Tak tedy dobrá je na čase to skončit!"
Ta bolest mě ochromovala, ale co naplat, muselo to být. Něco mi říkalo, že dělám správnou věc. Hlavně pro sebe. Musela jsem se ho zbavit. Už příliš dlouho jsem ho poslouchala, příliš dlouho jsem ho nechala uvnitř sebe.
"Zatraceně, co to děláš, ty hloupá huso?! Copak si nic nepochopila?! To díky mě jsi tím, čím jsi!"
"Ne. Mlč už konečně, nechci tě poslouchat a ani nebudu. Jsem svobodná, volná. Nebudu poslouchat nějaký pitomý rozkazovačný hlas! Žádnou pijavici přisátou v mé mysli!"
"Ale to znamená, že teď…"
"Sklapni už! Já jsem svým vlastním pánem! A tohle věc, kterou chci!"

Najednou byl hlas pryč, neodpovídal na nic, nereagoval. Jako kdyby tam uvnitř mě nikdy nebyl. Cítila jsem se svobodně, víc než jen to. Byla jsem volná. Žádné myšlenky na něčí smrt, žádný vztek, vůbec nic, co by mě nutilo udělat nějakou špatnost. Můj život se vrátil zpět z vychýlené rovnice. Takže Loki byl vlastně celou tu dobu ten dobrý?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama