Listopad 2014

Chapter 0. - Úvod

14. listopadu 2014 v 12:33 | The Escapist |  Covered by Roses
Jste zvědaví, co zítřejší kapitola večer přinese? Podívejte se na krátký úvod :-)



Covered by Roses

7. listopadu 2014 v 21:09 | The Escapist
Covered by Roses
To je název pro novou povídku, kterou mám rozepsanou. Vím, že jsem v minulosti rozepsala ještě dvě, ale momentálně nemám nějak tu správnou náladu se k nim vrátit. Nebo vlastně mám, ale zkrátka nevím, jak to vysvětlit. Prostě je teď psát nechci. ALE, aby to tu neumřelo, jak jsem slíbila, místo toho uveřejním tuhle kapitolovku. Ještě nevím přesně, jak dlouhá bude. Uvidím podle toho, jak mě to bude celé bavit a jaké budou ohlasy :) Bude to trochu slaďárna s tím počítejte dopředu, žádný velký akčňák :P Název je odvozený od mé oblíbené písničky, která má moc pěkný text a je od kapely Within Temptation. Vlastně od nich poslední dobou poslouchám album "Hydra" (jak epický název že? :D Heil, Hydra! :D) hodně často, takže to má na mě jistý vliv a inspiraci :) Koneckonců můžete si jí poslechnout a posoudit sami níže. Brzy uveřejním první kapitolu! Snad ještě o víkendu!
P.S. Obrázek je víceméně inspirativní! :)


Ten pocit, když...

3. listopadu 2014 v 10:18 | The Escapist |  Novinky
...jste se ztratili a nemohli najít cestu zpět. Jako když máte černo před očima. A pak nějakým zázrakem, jste zase na začátku. Cítite se lépe, znovuzrozeně, jinak. Zkrátka vás to změní, ale jste to pořád vy. Tak nějak jsem se poslední dobou cítila já. Potřebovala jsem si urovnat ten zmatek v mé hlavě. Smét všechno špatné pryč. Jak jsem tak koukala, spousta z vás to tu opustila, protože jsem byla neaktivní a někteří přestěhovali blogy. Nezlobím se na vás za to. Je to moje chyba, že to tu chřadlo. Ale věřte mi, zase se ke mě vrátil duch fantazie a řekl mi. "Začni psát, potřebuješ to z té hlavy ventilovat nebo se z toho brzo zblázníš!". A já ho poslechla. Napsala jsem pár věcí, které zrovna procházejí korekturou.
Navíc je tu podzim. Moje nejoblíbenější období v roce. Miluju zbarvené listí, mlhu, déšť a věčně melancholické nálady. Když sedím doma, koukám z okna a nebo se jen tak procházím po zahradě a sbírám listí, kterým si pak zdobím pokoj. Teď, když jsme se odstěhovali z ruchu Prahy do nádherné vesnice u lesa, se cítím spokojenější. Je tu takové ticho, klid a pohoda! Stoprocentně si to užívám. Kousek od baráku máme velký rybník, který jsem si hned oblíbila. Asi jsem se přestěhovala do fantazie :) Třeba z toho vznikne i nějaká podzimní povídka, kdo ví. Každopádně doufám, že to tu zase ožije. Už nechci, aby to tu umřelo znovu. Hodlám se o to starat. Tak přísahám!